Práce shrnuje průběh léčby studenta vysoké školy, který byl na naše pracoviště předán z dětské diabetologie. Již od počátku byla jeho metabolická kompenzace neuspokojivá, hodnota HbA_1c se pohybovala kolem 11 % (stará norma). Z glykemických profilů byla patrná přítomnost dawn fenoménu, který pacient přechodně řešil aplikací krátkodobě působícího inzulínu ve 4 hodiny ráno. Tento režim byl schopen dodržovat při studiu na střední škole. Po přijetí na vysokou školu se jeho kompenzace dále zhoršila, neboť se učil převážně pozdě do noci a ráno již nebyl schopen vstát. Často posunoval do dopoledních hodin i aplikaci běžné ranní dávky inzulínu. Léčbu kontinuální subkutánní infuzí inzulínu vždy odmítal. Po nasazení inzulínu glargin došlo k poklesu HbA_1c na hodnotu 6,1 % (nová norma).

Prezentujeme kazuistiku 30leté pacientky s diabetem 1. typu, která byla doporučena na naše pracoviště obvodním diabetologem ke zvážení léčby inzulínem glargin. Indikací k nasazení dlouhodobého analoga inzulínu byla značná labilita diabetu, časté hypoglykemie s bezvědomím a dawn fenomén. Před nasazením inzulínu glargin byla hodnota HbA_1c 5,8 % (stará norma). Ambulantně byla současně prováděna průběžná edukace pacientky. Po nasazení inzulínu glargin došlo k odstranění těžkých hypoglykemií s bezvědomím, lehčí hypoglykemie však přetrvávaly. Přetrvával i dawn fenomén (glykemie nalačno 12–15 mmol/l). V důsledku odstranění hypoglykemií došlo ke zvýšení HbA_1c (6,6 % – nová norma). Vzhledem k plánované graviditě a přetrvávající neuspokojivé kompenzaci diabetu byla nemocná úspěšně převedena na léčbu kontinuální subkutánní infuzí inzulínu (poslední HbA_1c 5,7 % – nová norma, hypoglykemie se objevují sporadicky).

Prezentovaná kazuistika popisuje efekt inzulínu glargin u pacientky s výrazným dawn fenoménem. Léčba ranní hyperglykemie v důsledku dawn fenoménu je obecně svízelná, dostatečně účinnou se doposud jevil obvykle režim CSII (tzv. inzulínová pumpa). V popsané klinické kazuistice glargin vyřešil ranní hyperglykemie s působivou odezvou v hodnotě glykovaného hemoglobinu (pokles HbA_1c z 8,3 % na 6,1 % během 4 měsíců).

Selhávající kontra- a autoregulační mechanizmy vedou ke zvýšení lability diabetu po delším trvání nemoci. U osob s neurastenickým profilem psychiky, se sklonem k anxietě, může paradoxně úsilí o dosažení, popřípadě udržení, těsné metabolické kompenzace vést k jistému „překompenzování“ s následkem rozkolísání glykemií a vznikem obrazu labilního diabetu. V souhrnu pak situace vyústí na jedné straně ve zhoršení kompenzace diabetes mellitus, na straně druhé prohloubí anxietu pacienta, zhorší významně kvalitu jeho života. Postupem volby je využití nových inzulínových analog, zejména předpovídatelnosti a stability účinku inzulínu glargin. Předkládaná kazuistika ukazuje význam takovéto léčby.

Prezentována kazuistika 73letého muže léčeného pro diabetes mellitus 2. typu, u nějž došlo k rozvoji specifických komplikací diabetu (těžké formy neuropatie, manifestní nefropatie). Komplexní intervence kladně ovlivnila rozvinuté komplikace, zlepšení HbA_1c o 0,8 % po změně léčby inzulínem na kombinaci lispro/glargin bylo základním předpokladem pro subjektivní zlepšení potíží při diabetické neuropatii.

Kazuistika popisuje vliv nepravidelného životního režimu na úspěšnost léčby intenzifikovaným inzulínovým režimem u pacienta s diabetes mellitus 2. typu a selhávající sekrecí inzulínu. Současně dokládá potenciální možnosti využití vlastností nových inzulínových analog u takového pacienta.

Kazuistika 53letého muže léčeného pro chronickou pankreatitidu a sekundární pankreatický diabetes mellitus. Neuspokojivá kompenzace při nespolupráci nemocného a labilitě diabetu byly příčinou rozvoje symptomatické diabetické senzitivní distální polyneuropatie. První subjektivní symptomy diabetu pacienta vedly ke zlepšení adherence k léčebnému režimu, postupná úprava inzulínoterapie se zařazením inzulínového analoga glargin vedla k poklesu HbA_1c z 9,3 na 6,2 %, snížení lability diabetu a významnému zlepšení subjektivních příznaků diabetické polyneuropatie.

Kazuistika 50letého pacienta s diabetem 2. typu a pokročilými komplikacemi upozorňuje na možnosti a rizika intenzivní intervence rizikových faktorů v rámci předoperační přípravy před kardiochirurgickým výkonem. Vhodně strukturovaná intenzivní léčba umožňuje dosáhnout bezpečně cílových hodnot kompenzace diabetes mellitus.

Prezentovaná kazuistika ukazuje, že při neschopnosti pacienta upravit dávkování inzulínu podle aktuální denní aktivity popřípadě příjmu potravy, není ani s využitím nejkvalitnějších současných terapeutických prostředků možno dosáhnout upokojivé kompenzace diabetes mellitus.

Prezentována kazuistika 37leté pacientky s diabetes mellitus 1. typu, u které nebylo možno dosáhnout kompenzace NPH inzulínem pro přítomnost fenoménu svítání. Po nastavení na inzulín glargin (Lantus) došlo k poklesu glykovaného hemoglobinu o 2,1 % a snížení incidence hypoglykemických příhod.

Hypoglykemické příhody u pacientů brání dosažení těsné kompenzace. Stabilizace diabetu, vyrovnání glykemických profilů, snížení rizika hypoglykemie je jedním z předpokladů zlepšení kompenzace v případě lability diabetes mellitus 1. typu. Prezentovaná kazuistika dokládá efekt inzulínu glargin v uvedené indikaci.

Prezentována kazuistika 22leté ženy s diabetes mellitus 1. typu, která je ošetřována v ústavu sociální péče. Opakované těžké hypoglykemie byly vyřešeny aplikací inzulínu glargin.

Kazuistika muže ve věku 53 let, s diabetem 2. typu trvajícím 15 let, s progredující 
periferní diabetickou neuropatií. Při kombinaci různých intenzifikovaných inzulínových
režimů se objevovaly časté hypoglykemie. Kompenzace diabetu se zlepšila teprve
po kombinaci krátkodobě působícího inzulínového analoga s inzulínem glargin. Došlo rovněž k regresi polyneuropatických projevů a k vymizení hypoglykemií.

Kazuistika 60leté ženy s labilním diabetes mellitus 1. typu, u níž bylo dosaženo metabolické kompenzace režimem kontinuální inzulínové infuze (CSII). Pro zábrany pacientky však tato léčba musela být ukončena. Alternativní režim mnohočetných dávek inzulínu, jehož základem byl dlouhodobě působící analog glargin se ukázal být plnohodnotnou náhradou CSII.

Kazuistika hovoří o mladé 20leté pacientce s diabetes mellitus (DM) 1. typu. Pacientce byl DM 1. typu ve stádiu těžké ketoacidózy zjištěn v 10. roce života. V prvních šesti letech trvání diabetu byla léčena intenzifikovaným inzulínovým režimem, od roku 2000 je z důvodu dawn fenoménu a neuspokojivé kompenzace diabetu léčena pomocí inzulínové pumpy. Stresujícím obdobím pro pacientku při léčbě pumpou bylo letní období, kdy se jí nedařilo skloubit letní aktivity s léčbou pumpou. V kazuistice je nastolena otázka, zda je účelné změnit způsob léčby v letním období u některých nemocných.